Tiësto v O2 Areně: Nudle do polévky

22. 09. 2009    Kategorie: Parties

Špagety, kolínka, vřetena, makarony, gnocchi, lasagne nebo taky nudle do polévky, všechno jsou to těstoviny. Jaké „tiëstoviny“ nám naservíroval Tijs Verwest aka DJ Tiësto, se pokusím shrnout v těchto řádcích.

Pátek 18. září se stal svátkem všech fanoušků holandského trancového DJe a producenta známého celému světu pod pseudonymem Tiësto. V České republice hraje tento DJ téměř pravidelně v ročních intervalech. V roce 2007 se mu podařilo vyprodat halu v pražských holešovicích (tenkrát T-Mobile arena), vloni si svou návštěvu odbyl na festivalu Mácháč. Tentokrát agentura Pinkdot & G Production pozvala držitele druhé příčky v prestižním žebříčku DJ Mag Top 100 do největší a nejmodernější haly v Česku – pražské O2 Areny. Celé akci předcházely diskuze, zda Tiëstova hvězda září natolik, aby vyprodal halu, v níž se například na Sensation White schází až patnáctitisícový dav. Sama jsem patřila ke skeptikům, kteří si mysleli, že Tiësto už netáhne tolik jako dříve, že část jeho fanoušků přebral Armin van Buuren, který je v současnosti díky hitům jako Going Wrong nebo In and Out of Love miláčkem publika, jehož valnou část tvoří lidé, kteří by si taneční hudbu jinak jen stěží poslechli. Ukázalo se ale, že značka Tiësto je stále in, a tak bylo z tribun možné pozorovat příjemně zaplněnou O2 Arenu.

Co bylo o něco méně příjemné, byl vzhled stage, projekce, světla, lasery, prostě vizuální stránka celkově. Pořadatelé sice slibovali, cituji: „V rámci Tiëstovy show bude v O2 Areně nainstalováno co do rozsahu a počtu vůbec největší technické vybavení scény, které nemá v těchto prostorách na taneční akci obdoby.“ Obrovská LED stěna na pozadí podia působila na první pohled velkolepě, avšak „obrázky“, které se na ní míhaly byly o něco méně zajímavé, než ty, na které jsem zvyklá například z Transmission nebo mnoha jiných akcí. Za stěnou byly umístěny barevné reflektory, které skrze ni prosvítaly. Další menší LED stěna kryla přední část DJ pultu. A to je téměř vše. Prvního záblesku laserů jsem si všimla až někdy okolo druhé hodiny ranní, což bylo docela pozdě. Tohle by se dalo odpustit, kdyby tyto dva plně barevné lasery běžely častěji. Ani to se však nestalo, takže jedinou pastvou pro naše oči bylo několik menších ohňostrojů a konfetový déšť, který se na publikum snesl během headlinerova setu. Po velkolepé show, které jsem byla svědkem před dvěma lety na Elements of Life tour, mě tato party po vizuální stránce maximálně zklamala.

Kromě Tiësta mě v line-upu velmi lákal Marcus Schossow, jehož vystoupení odstartovalo můj pobyt na party. Potěšil setem, který měl skvěle gradující průběh. V závěru zaznělo Paul van Dykovo For An Angel. Nálada byla skvělá a já skoro nechtěla, aby Marcuse střídal další DJ.

To by ale byla chyba, protože další vystupující mě doslova nadchnul. Ze zdravotních důvodů bylo zrušeno live vystoupení projektu Sneaky Sound Systém. Nahradil je však Ben Huijbregts, polovina nizozemského projektu Virtual Vault. Tento energií našláplý set byl asi nejpříjemnějším překvapením večera.

Drtivá většina partypeople však očekávala příchod headlinera. A dočkali se. Tisíce fanynek a fanoušků jásaly. Jásaly, když mistr nastoupil, jásaly, když zahrál nějakou osvědčenou hitovku, jásaly, když se na projekci objevil nápis: „PRAGUE. LET ME HEAR YOU. MAKE SOME NOISE!“ Tento nápis během večera několikrát zachránil publikum, které by jinak možná v některých momentech usnulo. Je mi záhadou, proč Tiësto hrává několikahodinové sety, když musí být snad všem jasné, že tak dlouhou dobu (tentokrát v Praze čtyři hodiny) nedokáže plnohodnotně bavit. A navíc se sám tváří, že jej tak dlouhé hraní nebaví. Tento dojem ve mně vzbudil před dvěma lety na Elements of Life tour, a ani tentokrát mě nepřiměl názor změnit.

Z jeho setu si neodpustím vypíchnout Wippenbergovu skladbu Chakalaka. Kdo čte pravidelně moje reporty, asi ví, že pro mě představuje srdeční záležitost. Nesmí ale zaznít několikrát za večer. Před Tiëstem ji do setu zařadil představitel projektu Virtual Vault – a davy šílely. Headliner však Chakalaka zahrál znovu, a to hned v první hodině svého setu. Ač je to k nevíře, v Tiëstově podání se s tak valným úspěchem (soudě podle počtu zvednutých rukou) nesetkala.

Nutno dodat, že zajímavěji mi zněla až druhá polovina Tijsova hraní, během které nadchl hitovkou Silence od Delirium a Sarah McLachlan ve vlastním remixu. Sotva ale stačil přidat podobných osvědčených záležitostí víc, přehoupla se ručička k páté hodině ranní. Tiëstovi byl v line-upu vymezen čas do 5.15, ten však nevyužil a vystoupení ukončil o několik minut dříve. Poté se začal dav dožadovat pokračování, mistr si však sbalil svých pět švestek a odebral se do zákulisí. Střídal jej „Guest DJ“. Těžko říct, kdo to byl, protože projekce na LED stěnách zhasla a až do mého odchodu v půl šesté se na ní nerozsvítila jediná dioda, takže jméno posledního vystupujícího mi zůstalo skryto. Každopádně tanečníky, kteří na parketě vydrželi i po odchodu hvězdy večera, zjevně potěšil velmi energickými tracky.

To už naši výpravu ale čekala „long way home“. České dráhy s náporem cestujících v časných ranních hodinách nepočítaly, takže moje zklamání z party ještě korunovala tříhodinová cesta v uličce přeplněného vlaku.

Ivet