Techno vs. minimal

11. 09. 2008    Kategorie: Názory

Ještě, než se dostanu k vlastní podstatě věci, o které už dlouho chci napsat. Tak bych se pár slovy věnoval tomuhle novému webu. Chtěl bych mu popřát co největší návštěvnost a taky poděkovat autorovi, se kterým se osobně znám, že právě tady můžu prezentovat svoje pro někoho určitě svérázné názory. Doufám, že se právě zde podaří soustředit něco málo z nejen české elektronické kultury a rád k tomu všemu přispěju.

A teď už problému, který předznamenal nadpis. Možná někomu přijde uplně zbytečné psát o jakýchkoliv žánrech, podžánrech a nadžánrech elektronické hudby. V poslední době ale panuje mezi lidmi velký rozkol mezi právě technem, klasický svižným technem plným šustících zvuků a bubnů A minimalistickým pojetím „techna“.

A tady je právě zdroj všech hádek a nadávek na různé dje a akce a stage-e atd. Nechci tady působit jako obhájce jednoho či druhého, zřejmě ale budu jasným obhájcem minimalu, o to mi tu ale opravdu nejde. Když se podíváme na vývoj elektronické hudby, tak jde minimal najednou cítit doslova na každém rohu. Nové desky, které jsou vydávány v žánru techna, jsou v podstatě pro někoho minimalem, ale pro druhého už technem. Zřejmě záleží, z jaké doby se na to člověk podívá. A taky ze které části světa se na to díváme. V Evropě je minimal cítit z každého klubu, ale tam už se taky občas považuje za minimal něco, co by u nás někdo mohl nazvat superminimalem, nebo snad šíleností. Mohlo by být zábavné sledovat, jak pak takový sebevrah pouští tyhle tracky někde v česku. Někdy mám i ten pocit, že už promotéři neví kudy kam, aby uspokojili české publikum, které je známé svou nepřístupností novým věcem. Když si pak poslechnu, jak například takový Kanzyani zahrál na Apokalypse v roce 2006 a pak si poslechnu jeho nové desky, je vidět jasná snaha se někam posunout. A že je to právě do minimalu není určitě náhoda. Tak je to totiž u valné většiny světových djs a producentů. Je jasné, že dobrý dj se přizpůsobí publiku, ale nemělo by se také publikum trochu přizpůsobit novinkám? Trochu zaexperimentovat a nechat se trochu zanést do nejčerstvější přítomnosti nebo dokonce budoucnosti…

Někdy jsem trochu zklamanej tím, že se někde hrajou už stokrát ohrané „pecky“ a na novou svěží tvorbu se ne a ne dostat. Možná je to tím, že už jsem pronikl moc hluboko. Ale co je to pak za publikum, které nechce poznávat i něco nového. Každého samozřejmě pobaví, když sem tam zaslechne v setu nějakej ten hit a taky je nad míru těžké uspokojit každého. Nicméně přečtu-li si line upy letošních festivalů, je evidentní, jak někteří promotéři někdy vsázejí až moc na zajeté „trumfy“ a za žádnou cenu nechtějí experimentovat s novým zvukem. Je mi pak líto takové Moniky Kruse, která zřejmě nevěděla, do čeho jde, když pak na fóru téměř každý strhal její apokalyptický set.

Na druhou stranu je vidět, že se pomalu i tento „nový“ sound zřejmě prosazuje i u nás. Nejlépe to je (jak jinak) vidět na Praze. Jsem rád, že i přes počáteční hysterii se nachází čím dál víc lidí, kteří jsou ochotni „novinku“ akceptovat. Ono totiž právě na minimalistickém technu jde krásně vidět hravost a promyšlenost elektronické hudby. Dokáže vyvolávat stejné ale i zcela nové emoce, i když je zapotřebí možná větší trpělivosti. Vývoj patří k životu, jako ke všemu na světě. A pokud chceme zůstat stát na místě, měli bysme tak činit bez „otírání se“ o lidi se zájmem pro nové věci. :-)

Lopaka