Citadela: Myšičko myš, pojď ke mně blíž

01. 06. 2009    Kategorie: Parties

The Mouse Story, druhé vydání znovuzrozené Citadely pod taktovkou Dalina Vajčnera – party, od které se mnohé očekávalo, se konala v sobotu 30. května v brněnském Boby centru.

Na místo jsme dorazili krátce před jedenáctou, u vstupu ani v šatnách nás nezdržely žádné fronty, a tak nám nic nebránilo vyrazit na hlavní stage, kde právě končil svůj set Orbith. Zanedlouho jej vystřídal Michael Burian, jehož vystoupení bych hodnotila jako jedno z nejlepších, jaké jsem měla v poslední době možnost zhlédnout. Na LED stěnách běžela projekce střídaná záběry z videokamery, která mířila přímo na DJe, což vizuální složku celé akce výborně oživovalo. Laser Show Hall dostála svému jménu – jeden barevný laser a několik zelených běžely naplno a bylo se opravdu na co koukat. Nad stagí visela pastička na myši – tak velká, že by se do ní Deadmau5 bez problémů vešel. Za DJem navíc tvořilo zajímavé pozadí plátno s kočičími stopami a krvavými skvrnami. Obě tyto dekorace představovaly zajímavou polemiku nad smrtí myši. Pokud tedy nenajdete mrtvou myš ve svém počítači – tak, jak tomu bylo u Joela Zimmermana.

Na La Grottě vládlo po celý večer techno, netrávila jsem zde ale tolik času, abych mohla podat zprávu o vystoupení jednotlivých DJs. Během mojí krátké návštěvy hrála zrovna Lucca a soudě podle prostor plných roztančených clubberů se její hraní osazenstvu velmi líbilo.

Michael Burian krátce před koncem svého setu zahrál Vltavu, za kterou sklidil ohromný potlesk. Když skončil a opustil stage, nastala chvíle ticha...

Publikum netrpělivě očekávalo příchod hlavní hvězdy. Dočkali jsme se, Deadmau5 se objevil v černé masce a svůj set zahájil opravdu zostra zatím nevydaným trackem. Během první půlhodinky to v Laser Show Hall opravdu vřelo. Na ploše bylo plno a všichni doslova hltali každou notu, kterou Myšák pustil do éteru. Kromě spousty jiných pecek zazněla klasika od Daft Punku – Harder Better Faster Stronger – v myším kožíšku. Doslova husí kůži nám nahnali duchové z Ghosts N Stuff. Situaci Deadmau5 „zkomplikoval“ trackem Sometimes Things Get, Whatever. Všechny na parketě odměnil sýrem, track Reward is Cheese (českému publiku dobře známý z webu Citadely) byl jedním z těch, na které partypeople reagovali opravdu s nadšením. Což se bohužel o zbytku večera říct nedalo. To, co Joel za mixážním pultem předváděl, byl doslova koncert, a rozhodně si za to zasloužil lepší reakce. Navíc část lidí zmizela, nevím kam (protože já rozhodně neměla potřebu nikam mizet). Ve druhé třetině svého vystoupení poněkud zvolnil tempo, rozhodně však ne na úkor kvality. Arguru s nádherným pianovým intrem, jedna z kouzelných záležitostí, publikem však opět ne cela doceněná. Deadmau5 si ale hraní zjevně užíval, čas od času si zapálil, čas od času nasadil myší hlavu a několikrát vylezl na pult, pohrál si s kamerou, která jej během večera snímala, a namířil ji na parket. Jeho live vystoupení byla opravdu show. Tento dojem dokreslovaly i (většinu času) velmi vyvedené animace na LED stěnách po stranách podia.

Nepřesně (Not Exactly) zazněla přesně o půl třetí, ve verzi s vokálem patřila tato skladba k jednomu z vrcholů večera. Tou dobou se začala plocha opět plnit, všichni jakoby chtěli dohnat to, co zameškali a na parketě byl opět pořádný kotel. Ve 3:00 ukončil své vystoupení, ale po chvíli napínání se vrátil zpátky, aby tleskajícím partypeople něco málo přidal. Z hodiny, kterou si vyhradil na případné prodlužování, využil Deadmau5 jen několik minut. Na otázku proč odpověděl, že chtěl nechat ty ostatní, aby si taky zahráli. Tohle velkorysé gesto ve prospěch právě nastupujícího Michala Poliaka však nepotěšilo lidi na parketě, kteří stále doufali, že Myšák přidá víc. Místo toho se zanedlouho objevil pod stagí za bariérou s fixem v ruce a ochotně podepisoval, co mu přišlo pod ruku: vějíře, vstupenky, trička nebo náušnice.

Později se vyskytoval i v prostorách Boby centra, kde se dál fotil s fanoušky a prohodil pár slov s každým, kdo uměl anglicky. Dozvěděla jsem se, že o velké myší pasti, která visela nad stagí, neměl do svého příjezdu ani potuchy. Nicméně mu tato dekorace připadala velmi vtipná a originální. Na Citadele se mu hrálo dobře, pojetí celé party se mu líbilo a říkal, že bude rád, když ho do Česka někdy zase pozveme. Rozebrali jsme jeho vášeň pro tetování, má celkem tři: pixelového vesmírného vetřelce z videohry na krku, vlastní logo na levé paži a nápis „fail.“ na pravém zápěstí. To bylo však schované pod identifikační páskou, kterou naštvaně strhl, aby bylo vidět. Postěžoval si, že je unavený z neustálého cestování. V neděli ho čekalo hraní na Ibize, a to na Opening party klubu Space.

Set Michala Poliaka na mě působil poněkud rozpačitě, svižné techtrancové vály střídal s lyrickými trancovými vokály. Jedním příkladem za všechny může být Buurenův singl In and Out of Love. Jinak ale nezahrál špatně a na parketě se tančilo ostošest. V půl páté předal otěže britskému duu Mac & Taylor. Ti odstartovali svůj set houslovým sólem z Adagio for Strings. Zanedlouho jsme se od bratrů v triku (opravdu tak vypadali, měli stejná trička) dočkali Tiëstovy klasiky Lethal Industry. V jakém duchu se neslo jejich vystoupení dál, vám bohužel nepovím. Zkontrolovali jsme situaci na La Grottě, kde tou dobou za mixpultem doslova kmital Michael Scuberman, a vyrazili jsme domů.

Dalin Vajčner před časem na jednom fóru napsal, že pokud se tato Citadela co do návštěvnosti nevydaří, nebude pořádat další. Důsledná reklamní kampaň však zajistila, že Deadmau5ovo jméno bylo v posledních několika měsících opravdu často skloňované, a tak se čeští partypeople na tuto hvězdu elektronické scény přišli podívat. Jak se tento mladý Kanaďan líbil a nelíbil, nechám na každém, kdo tuto party navštívil. Troufám si ale říct, že u části z přítomných zůstal jeho specifický zvuk nepochopený. U mě a spousty ostatních však Myšák zabodoval a doufám, že se časem zase najde někdo, kdo jej do Česka přiveze. Co se týče dalšího osudu Citadely, myslím, že návštěvnost byla nad (má) očekávání dobrá, věřím tedy, že se brzy dočkáme dalšího pokračování. Pořadatelé nasadili s Deadmau5em laťku hodně vysoko, necháme se tedy překvapit, kdy a koho nám naservírují příště.

Ivet